Search

Monday 25 April 2016

6. blog post ENG

PEOPLE WHO INSPIRE US 

Elena's interview is on our Facebook page here 



Hey. My name is Lisa Galkina and I am representative of Youth Club Active organization and participant of the project "Social Innovation".
For the rubric "People who inspired us," I have chosen Christina Peetlalu.


-How did you meet with Christina?

Liza: I know Christina from childhood, because our mothers are very good friends.



-What was your first impression?

Liza:Before the first class I didn’t think about it like that, but everything changed during this year, when I have participated in the project "Tallinna lapsed" (Children of Tallinn), where Christina was the project coordinator.

-What did you find interesting? 

Liza: At that moment I started to think: How she can manage everything? How she can cope with all of the difficulties? What motivates her?
Till that day I am continue surprising and delighting by her!
Christine always says smart and interesting things, but the most important that she inspires me by her example, as she is active, persistent and positive. She was deprived of the opportunity to walk and see, but she leads an incredibly active life. She is involved in many projects and also leading them by herself. I believe that many people can learn a lot from her.

-What did you think at the end of the talk?

Liza: After meeting with Christine, my perception of the moral values changed. I began to notice people with any special needs and become closer to this topic. I wish the same to everyone!


This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.


6.blog post RU

PEOPLE WHO INSPIRE US

Рассказ о Кристине вы сможете найти здесь  


Привет. Меня зовут Лиза Галкина и я являюсь представителем молодежной организации Актив и участником проекта «Социальная инновация».
Для рубрики «Люди, которые нас вдохновили» я выбрала Кристину Пеетлалу. 


-Как ты познакомилась с Кристиной? 

Лиза: Кристину я знаю с детства, потому что наши мамы хорошие подруги.




-Какое было твое первое впечатление?

Лиза: До 1-ого класса я ни о чем подобном не задумывалась,но в тот год я учавствовала в проекте  „ Tallinna lapsed „ ,где Кристина была координатором.
В тот момент я и задумалась:А как у нее все так получается?Как ей удается справляться со всеми трудностями ? Что ей движет ?
Удивляться и восхищаться ей я продолжаю до сих пор!


-Что ты нашла в этом человеке интересного?

Лиза: Говорит Кристина всегда умные вещи,но она вдохновляет своим примером. Своим жизнелюбием, стойкостью, оптимизмом. Она, лишенная возможности ходить и видеть, заботиться обо всех вокруг, ведет невероятно активную жизнь, участвует в проектах и пишет их сама. Я считаю,что многим найдется, чему у нее поучиться.




-Что ты можешь сказать в целом о беседе с этим человеком?

Лиза: После встречи с Кристиной мое восприятие мира поменялось в лучшую сторону. Я стала замечать людей с какими-либо особыми потребностями и стала далеко не равнодушной к этой теме, чего и всем желаю.


This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.


Sunday 17 April 2016

5. blog post ENG

People who inspire us

Elena's interview is on our Facebook page here


- How did you meet Elena?
Iva: I met Elena on the ocassion of an international seminar Empowering Youth To Become Social Innovators” in Brno. She held an animation workshop that we went to.



- Where did it happen?
Iva: The workshop was held in a local movie theatre called KinoArt in Brno. They have a film club, Gallery Art, Cafe Art and a special workshop about animation there.

- What was your first impression?
Iva: I thought she was a person of my age. She seemed very shy.

- What did you find interesting?
Iva: For me the most interesting moment probably was when she spoke about her work with children and described their process of creating an animation – unlike grown-ups they have no borders and don't care about unimportant things. They just care about the best way to share their ideas.



- What did you think at the end of the talk?
Iva: During the workshop we were (unfortunately) too busy with making animations, so there wasn’t enough time for a chat with Elena. Anyway, I was still very happy to meet someone like her and I think, that every person who completes this course lead by her falls in love with animation and starts to understand its importance in the world of communication.

This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.

5. blog post CZ

People who inspire us

Interview s Elenou najdete zde na našem Facebooku


Jak ses potkala s Elenou?
Iva: Potkala jsem Elenu díky mezinárodnímu semináři "Empowering Youth To Become Social Innovators" v Brně. Ona vedla workshopu o animaci, kterého jsme se zučastnili.


- V jakém prostředí se to stalo?
Iva: Workshop byl v KinoArt v Brně, což je posledním městskym kinem. Mají tam filmový klub, Galerii Art, Kavárnu Art a také pořadají workshopy o animaci.

- Co sis myslela na první pohled?
Iva: Nejspíš jsem ji vnímala jako svou vrstevnici, člověka mě blízkého. Působila velmi nesměle.

- Co ten člověk řekl zajímavého?
Iva: Pro mě byl asi nejzajímavější moment jejího vyprávění o práci s dětmi, když popisovala jejich postup při tvoření animace a tak – na rozdíl od dospělých jsou totiž bez veškerých zábran a nedělají si hlavu ze zbytečností, kterými se mají dospělí často tendenci zabývat. Jde jim hlavně o to, aby jak, nejlépe dovedou, sdělili svůj nápad.


Jaký byl tvůj pohled na konci setkání?
Iva: Během kurzu jsme byli (bohužel) příliš zaneprázdněni tvorbou animace, a proto nebylo mnoho prostoru na povídání, ale přesto jsem byla moc ráda, že jsem se s někým takovým mohla potkat a myslím, že každý člověk procházející tímto kurzem pod jejíma rukama se musí do tvorby animace zamilovat a pochopit její význam ve světě sdělování.

This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.

Friday 15 April 2016

4. blog post ENG

People who inspire us

Lenka's story on our Facebook page here


- How did you meet Lenka?
Kuba: I met the lady on the ocassion of an international seminar Empowering Youth To Become Social Innovators” in Brno. A talk with Lenka was a part of the seminar programme.

- Where did it happen?
Iva: It was in a cool cafe called "Bajkazyl" which is an alternative cultural space built on a railway viaduct – the place thrives with a powerful cultural scene, also offering screenings and concerts, while running a bicycle workshop as a part of a youth rehab programme. If hungry, you can choose from a vegan menu and delicious drinks.
Kuba: There are also concerts of different music genres.


- When meeting Lenka, what did you think on first sight?
Kuba: The only thing I knew before meeting her was the fact that she was on a wheelchair. You can imagine all of the thoughts that ran through my head. During the talk, though, I found out she was really cool.
Iva: When I saw Lenka for the first time I had to think of how tiny she was. I didn´t see her standing up but she was not bigger than a kid, I guess. Sitting on her wheelchair, while she was talking about her life, she grew bigger and bigger in my eyes – just like the rest of us. You know, when you see someone with a disability, you feel obliged to help, but you are not really sure if the offer won't offend them, you don't want to look stupid. But the disabled are not that much different. They know how to speak with others and how to ask for help.


- What did you find interesting?
Iva: Lenka talked about her life – she had a dream to become a dressmaker but her parents wanted her to have an office work. She also talked about the life with her disability; about how fast she can ride her wheelchair and how often she asks her neighbours to come and hand her something from a shelf. She then talked about her dreams, how she founded an association helping the disabled. She did it from scratch, this tiny lady. Now, that association is big and well known and Lenka´s dreams have materialised. Lenka now meets celebrities and her work makes people around her happier. Tell me, how many people with no disabilities are that successful?
Kuba: Lenka talked about her life and then we could write questions to her on slips of paper. I found one moment unfair – Lenka described her experience before her husband and she bought a car: she had to use public transport but sometimes, the drivers did not want to take her on.


- What did you think at the end of the talk?
Kuba: I felt sorry for Lenka having to live with her disability but at the same time I realised that on the contrary, she is quite a jolly person. I had a feeling that she had come to terms with her disability and I wish her all the best of luck.
Iva: I had to think about my life, various possibilities around me and what I am actually able to do for other people. I could see the relativity of our own barriers: we may build them ourselves just because of having fears.. but what most of us can do is just to get rid of them – I believe that if we are not able to do that, there is always somebody who can help us. Similarly as Lenka - she had to do most of the work. On the other hand, thouse people around her were equally important – without them, she wouldn´t be able to leave the office work and look for a job she would like. That´ s exactly the point – there will always be somebody who has similar goals, dreams. And if their dream will be sufficiantly powerful, you can do whatever you want, united, no matter of hight or age.

This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.


4. blog post CZ

People who inspire us

Lenčin příběh u nás na Facebooku tady


- Jak ses potkal s Lenkou?
Kuba: Tuhle paní jsem potkal díky mezinárodnímu semináři “Empowering Youth To Become Social Innovators” v Brně. Bylo to na povídání, kde byla Lenka pozvaná jako host.

- V jakém prostředí se to stalo?
Iva: Setkání probíhalo v kavárně "Bajkazyl" což je alternativní kulturní prostor zbudovaný v tělese železničního viaduktu – výjimečný se svou silnou kulturní scénou (promítání, koncerty), cyklodílnou, veganskými jídly a skvělými nápoji.
Kuba: Pořádají tam koncerty různých hudebních žánrů.


- Co sis myslel na první pohled?
Kuba: Jediné, co jsme věděl, když jsme šli na místo setkání bylo to, že paní Lenka je na vozíku, takže samozřejmě si dokážete představit co se mi honilo hlavou. Ale když jsme dorazili do Bajkazylu a poznali se lépe, věděl jsem, že tahle paní je super.
Iva: Když jsem uviděla paní Lenku poprvé, musela jsem stále myslet na to, jak je malinká. Neviděla jsem ji sice stát, ale odhaduji, že není větší, než dítě. Seděla na svém vozíčku a postupně, vyprávějíc nám svůj životní příběh, se pro mě stávala větší a větší – jako kterýkoliv jiný člověk. Víte, když vidítě někoho s postižením, máte potřebu, nebo jakési nutkání pomáhat, ale vůbec nevíte jak, abyste jej neurazil, nebo nevypadali jak blbec. Ale tito lidé nejsou tak moc jiní a často přesně vědí, jak mluvit s ostatními, a jak si někomu říct o pomoc.


- Co ten člověk řekl zajímavého?
Iva: Paní Lenka mluvila o svém životě, jak si přála stát se švadlenou, ale jak musela pracovat v kanceláři; o životě s postižením, jak rychle může jezdit na svém elektronickém vozíčku a jak často musí volat sousedy, aby ji přišli podat něco z horní poličky; a o svých snech a jak zakládala svou organizaci pro lidi s handicapem. Stavěla skoro z ničeho – tato drobná žena. A nyní je tento projekt velký a slavný a její sny se pomalu stávají skutečností. Potkává spousty slavných lidí a její práce dělá lidi okolo ní šťastnější. Povězte mi, kolik lidí je tak úspěšných i bez takovýchto omezení?
Kuba: Lenka nám  povídala o svém životě a my jsme pak na papírky napsali svoje otázky. Ale nejvíc mi přišlo nespravedlivé, když nám Lenka řekla, že než si s manželem pořídili speciální auto, musela jezdit autobusem, a stávalo se, že ji nechtěli svést.

- Jaký byl tvůj pohled na konci?
Kuba: Na konci povídání jsem si říkal, že Lenka je docela chudák, ale na to že je postižená je docela veselá a že se s tím už určitě vyrovnala. Každopádně jsem rád že jsem ji poznal a věřím, že se jí bude dařit.
Iva: Na konci setkání jsem musela přemýšlet o svém životě, možnostech a co všechno jsem schopná dělat pro lidi kolem mě. Také jsem myslela na to, jak relativní jsou naše vlastní bariéry. Někdy si je možná dokonce stavíme sami, jelikož se bojíme spousty věcí… ale většina z nás je může prostě vzít a odhodit, dostat se přes ně – a jestli toho nejsme schopni sami, je zde vždy někdo, kdo nám může pomoct.
Největší podíl práce byl právě v rukou té malé paní. Ale nebýt dobrých lidí kolem ní, nemohla by ani opustit svou kancelář. Právě o tom bychom měli přemýšlet, když se bojíme nějakých svých bariér – pokaždé zde bude někdo, kdo bude mít stejné sny, nebo cíle. A jestli je jejich touha tak silná, jako ta vaše, společně můžete udělat cokoliv – nezáží na výšce, nebo stáří… :)


This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.

Tuesday 5 April 2016

3. blog post ENG

- Hello, my name is Jakub, but I like it more when people call me Kuba. I’m 14 years old and I still go to middle school. My hobbies are riding the longboard, visiting cultural events (theatre, exhibitions) and listening to hard music (metal, punk, horrorcore). I took part in this project, because I think not many people know what social innovation is. I would like to help spread the idea to the public. And mainly it stroke me as a superb opportunity to meet new cool people.



- Hey!  I’m Iva and I’m 19 years old. I’m a student of Secondary art school, I love theatre, music and art, I am enthusiastic about all sorts of activities and musical instruments. I like travelling and learning with a dash of adventure. You can see me regularly with black fingers and a sketchbook in my hands.



- Hi! I’m Jaroslav and I’m 22 years old. Currently I’m studying social pedagogics, trying myself in poetry, volunteering and playing in theatre. I’m interested in art, drama and literature. I also love sports, humor, great people, books and music. In my free time I sing – a lot and not perfectly, but it make me happy. I took part in this project, because I was always interested in new things and new possibilities. I liked the idea of social innovation and the intercultural exchange. I always prefer to be active.


This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.

3. blog post CZ

- Ahoj, jmenuju se Jakub, ale mám raději, když se mi říká Kuba. Je mi 14 let a chodím ještě na základní školu. Mezi mé koníčky patří ježdění na longboardu, chození za kulturou (divadla, výstavy) a poslouchaní tvrdé hudby (metal, punk, horrorcore). Do projektu jsem se zapojil, protože málo lidí ví, co je sociální inovace. Chtěl bych tuto myšlenku dostat více mezi lidi. Hlavně mi to přišlo jako super šance poznat nové lidi, kteří jsou fajn.




- Ahoj! Jsem Iva, je mi 19 let. Jsem studentka Střední umělecké školy, milovnice divadla, hudby a umění, nadšenkyně pro všemožné aktivity a hudební nástroje. Mám ráda cestování a poznávání s kapkou dobrodružství. Nejčastěji je mě vidět s černými prsty a skicákem v ruce.



- Ahoj! Jsem Jaroslav, je mi 22 let. Jsem student sociální pedagogiky, básník, dobrovolník, divadelník. Zajímá mě umění, drama a literatura. Mám rád sport, humor, dobrou společnost, dobré knihy a dobrou hudbu. Ve volném čase zpívám - hrozně a rád. Vstoupil jsem do projektu, protože se zajímám o nové věci a nové příležitosti. Líbila se mi myšlenka sociální inovace a propojování kultur. Taky mám rád, když se pořád něco děje.


This blog is a part of the project Empowering Youth To Become Social Innovators, realised under the Erasmus+ partnership programme. The project is coordinated by a Czech NGO DYNAMA, z.s., seated in Brno and an Estonian NGO Youth Club Active, seated in Tallinn. This project contributes to the development of non formal learning of the youth.